Tato doba se vyznačuje hlavně nejistotou. Nevíme, zda se to přežene a po pár týdnech či měsících se vrátíme k životu, jak jsme ho znali předtím, nebo jestli budeme v krizovém stavu žít delší dobu. Od toho se odvine celá naše budoucnost. Starý bonmot říká, že nejvíc se Bůh pobaví, když si lidi začnou dělat plány. Naše budoucnost byla nejistá vždycky, jen jsme to nevnímali a dělali si plány. Nyní víme, že nevíme – ani to, jak to bude s oběhovým hospodářstvím.
Prošla jsme jednou pusté centrum Prahy. Ve ztemnělých výkladech ležely tisíce výrobků a všechny byly zbytečné. V krizi jsem si ověřila, jak málo věcí je ve skutečnosti potřeba, a většina z toho nebyly materiální povahy. Myslím, že podobným myšlenkovým procesem prošlo v době karantény mnoho lidí. Uvědomili jsme si křehkost a zranitelnost našeho světa i marnost spousty věcí, které jsme dříve považovali za nezbytné.
V tomto smyslu může pro nás být nynější situace očistná.
Neví, jestli bude na rozvoj oběhového hospodářství dostatek fondů, jak Komise slibovala vlastně teprve před pár týdny. V základě úvah o oběhovém hospodářství však vždy bylo, že je nutno změnit paradigma, jakým nahlížíme na svět a svou úlohu v něm. K tomu nám současná situace dala jedinečnou šanci.
Jarmila Šťastná
časopis Odpady